Sedím spolu s Františkem Hovorkou a i když se chceme věnovat mistrovství světa F3D leteckých modelů v Austrálii ve dnech 6. až 12. 8. 2019, defiluje před námi dlouhé období 44 let, kdy se náš soused věnuje tomuto sportu, náročnému, drahému a přece podmanivému s dobrým pocitem, že léta praxe a nekonečných testů jej přivedli k postu úspěšného (chce se říci jedinečného) mechanika, žádaného tolik, že letos v Austrálii byl mechanikem dokonce dvou českých týmů. A tak spolu s panem Hovorkou se zastavujeme u titulu mistra světa v jednotlivcích (2017 – viz minulý článek toho roku), u dvojnásobného mistra světa v družstvech (1997, 2017), u dvojnásobného druhého místa na MS v družstvech (Austrálie 2019) a u dvojnásobného třetího místa v USA (2001, 2009) a mnoha dalších trofejí z mezinárodních a republikových závodů nižší kategorie, kde by počet získaných bodů stačil na titul Mistr sportu. A proč ta rekapitulace? Šťasten, vděčen, ale již také unaven. A tak tato dlouhá kapitola se uzavírá – definitivně…

Rozložené modely pečlivě zabalené do beden cestovaly do Austrálie předem leteckými dopravními společnostmi. No a za nimi 30. 7. naše tři týmy, Jiří Novotný, František Hovorka (1), Roman Pojer, František Hovorka (2), Tomáš Andrlík, Roman Pojer (3). První v týmu uvedený je pilot, druhý mechanik. Cesta s přestupem na jiné letadlo trvala celkem 20 hodin, 6 do Dubaje (Boeing 777) a 14 do Austrálie (Airbus A380). Na místo dorazily všechny týmy 2. 8. a hned přesun do autopůjčovny, kde byly zamluveny automobily. V přístavní ulici městečka Maryborough byl připraven domek s třemi apartmány. Jídelna byla přestavěna na dílnu.

V sobotu 3. 8. byl první trénink, místo představy o brzkém zahájení k němu došlo až v 11 hod. Tak náročná byla celá cesta… Foukal silný vítr (ten dle předpovědi měl foukat i během vlastních závodů) a stále nízko slunce (i v poledne). Další den zahájili trénink již v devět hodin. V pondělí 5. 8. se ještě trénovalo pro nával na soutěžní trati na trati vedlejší a odpoledne v 16 hod. se rozběhl slavnostní ceremoniál spolu se státními vlajkami a hymnami jednotlivých účastníků. Mezi nastoupenými celebritami (Jury a úřadující mistři světa) byli tři Češi.

V úterý 6. 8. dochází k technické přejímce, přeměření, převážení a doložení technické dokumentace – vše ve stanu technického ředitele. Novinkou byly modely na elektrický pohon, které měly měřený trénink. Ve středu pak byl oficiální trénink modelů F3D.

Ve čtvrtek 8. 8. byl první závodní den a našim mohla trochu svazovat „ruce“ skutečnost obhajoby zlaté a stříbrné medaile v jednotlivcích a zlaté v družstvech. První letěl model týmu Roman Pojer, František Hovorka. Přesto, že byl podle neoficiálního měření dosažen dobrý čas (okolo 59 vteřin), pro nefunkci systému na straně pořadatelů, byl tento let anulován. Další lety byly po 60 vteřinách bez penalizace. I ostatním týmům se víceméně dařilo. Tento první den každý tým absolvoval tři, následující dny pak čtyři lety.

V pátek, 9. 8. rychlé střídání jednotlivých týmů, občas nějaké komplikace ať již nedokončení všech obletů (Tomáš Andrlík) či zničení modelu od Američana Hemkena (Jiří Novotný). Některé týmy cítily, že se zvětšují šance v družstvech na úkor jednotlivců. Australané se jevili jako favorité. Boj o druhé místo sváděli naši a USA, Švédsko a Itálie spolu s Guatemalou. Sobota třetí den závodů. Počasí se zhoršilo a časy byly horší o 1 až 2 vteřiny. Plus některé penalizace a tak týmy stále zřejměji myslely spíše na družstvo. Neděle, poslední den závodů, nakonec dopadl dobře a družstvo ČR obsadilo druhé místo, stříbro. V kategorii jednotlivců obsadil tým Roman Pojer, František Hovorka 12. místo, Jirka Novotný, František Hovorka 15. místo.

V rámci závěrečného ceremoniálu se František Hovorka rozloučil s reprezentační kariérou, český nejzkušenější reprezentant. Odměnou mu byly ovace od všech účastníků. František Hovorka podtrhuje dobré vztahy a i respekt u soupeřů. Po léta soupeření se přece jenom vytvořily vztahy pevné a přátelské. Je vděčný, že poznal téměř celý svět. Vzpomíná na Jindru Štrubinského, který ho na počátku vzal k sobě i na bratry Petra a Pavla Tomancovy z Varnsdorfu.

A tak poohlédnutí, které provázelo naše povídání o závodech v Austrálii, doplním poděkováním pana Hovorky za věrnou a citelnou podporu Klubu leteckých modelářů ČR, Městskému úřadu ve Varnsdorfu a Leteckému modelářskému klubu Varnsdorf.

prázdný řádek

Mgr. Miloslav Lojek, Horní Podluží

V květnu letošního roku jsme se rozhodli naplánovat a uskutečnit klubové setkání, trochu jiné něž jak jsme zvyklí spojené s letadly. Naplánovali jsme akci „Lodě leteckých modelářů“ a tak jsme se 11. 5. 2019 sešli na koupališti v Dolním Podluží. Každý správný letecký modelář má přece doma lodičku, tak proč ne ….

Počasí na toto odpoledne nevěstilo nic dobrého a tak jsem s obavami sledoval předpověď počasí. Nakonec meteorologové předpověděli na sobotní odpoledne ustávání srážek, tak jsem jim prostě jednou věřil, akci nezrušil, a na koupaliště na smluvený čas vyrazil. Cestou jsem vyřídil několik telefonů od váhavých kolegů, zda akce platí a pokračoval na místo s tím, že se tam potkáme. Počasí nakonec podle předpovědi opravdu vyšlo – tedy hlavně nepršelo. A jak jsem se na místě přesvědčil nebyl jsem zdaleka sám, kdo předpovědi věřil. Sešlo se nás na koupališti víc, než jsem očekával. Až mi hlavou proběhla myšlenka jestli jsme opravdu klub leteckých modelářů.

Kromě leteckých modelářů dorazil i Jiří K. se svým synem, jediní lodní modeláři v našem klubu a dokonce i několik návštěvníků s lodičkami. K vidění bylo všechno možné od volných modelů třídy 500, přes leteckými vrtulemi poháněná plavidla, sportovní i vojenské lodě, 3D tištěné, nebo kupované až po spalovací motorovou jachtu Vaška J. Řízení lodiček si vyzkoušeli manželky modelářů i mladí modeláři, kteří se přijeli také podívat a lodě neměli.

Jezdili jsme celé 3 hodiny a nouze nebyla ani o nehody: Honza P. svou loď převrhl a rozběhla se záchranná akce za pomoci ostatních plavidel, nakonec loď dopravil ke břehu 11 metrovou uhlíkovou tyčí, kterou s sebou pro jistotu vzal Eugen.B. Občas nějaká ta lodička neposlouchala a po marných pokusech řízení musela být vyzvednuta. Jarda C. napasoval svou loď pod traverzový překlad, který zbyl nad vodou po nějaké stavbě a měl hodně práce s jejím vyproštěním. Do vody se kvůli chladnu nikomu nechtělo.

Ani mě se potíže nevyhnuly, po tom co jsem ulomil kormidlo na svém 3D tištěném člunu, napral to do mé druhé dřevěné lodi Jarda C. se svým dvoutrupým člunem a udělal mi v trupu dvě díry! Pásek izolepy to ale spravil a jezdilo se dál.

Nezbývá mi než celou akci zhodnotit velmi kladně a myslím, že nic nebrání tomu abychom ji zopakovali. Bohužel, protože modeláři přicházeli a odcházeli v průběhu celého odpoledne, nepodařilo se nám udělat společné lodní foto. Tak snad příště …

Obrázky z akce najdete ZDE.

prázdný řádek

Miroslav Procházka

předseda klubu