Přihlášených bylo původně 13 zájemců, ale z různých příčin tento počet postupně klesal až na konečných 7. Pět modelářů bylo našich varnsdorfských a po jednom z Pardubic a Liberce. Objednávka hezkého počasí dorazila k leteckému bodu „Termoskovi“ v pořádku a tak ve středu ráno v 9:00 začala nakládka všeho potřebného. Okolo poledne jsme měli naloženo a vyráželi směr Raná. Všichni varnsdorfští se vešli i se svým vybavením do jedné dodávky, která tak trošku praskala ve švech. Všechny a všechno jsme ale v pořádku dovezli. Tradiční zmrzlina za Lovosicemi byla výborná .
Po třetí hodině nás už vítala Raná, jen jsme museli zase vybalit všechno to, co jsme před několika hodinami do auta zabalili. Čekalo nás ale nemilé překvapení. Všichni jsme se museli uskromnit a ubytovat se v jednom pokoji. Při představě jakou filharmonii dokáží rozehrát „Řízek“ s „Lupínem“ nám bylo ouvej. Kluci nezklamali! Dělostřelba jako u Bachmutu. Došlo tak i na špunty do uší a vybudování protihlukové bariery – nepomohlo to! Čekali nás krušné noci. Noci byli chladné přeci jen 6°C není nic moc a kdo neměl pořádný spacák, nebudeme jmenovat „Petr Tomanec“ poněkud trpěl. V noci s sebou mlátil a podivně chrčel až některé z nás probudil a v tom noc proťal výkřik „50 tisíc za plyn a furt je mi zima!“ Ráno o ničem nevěděl.
Teď z jiného soudku. Zároveň s naším soustředěním probíhala na letišti soutěž historických kluzáků. To byl také důvod našeho sestěhování do jednoho pokoje. Letiště bylo plné. Soutěže kluzáků se účastnilo 13 krásných kluzáků a bylo se na co dívat. Vidět všechny historiky ve vzduchu byl vskutku zážitek. Vypíchl bych alespoň dvě éra. Úžasný dvousedadlový Kmotr se sedačkami vedle sebe a nádherná Libele z bývalé NDR.
Teď ale k našemu létání. Každé ráno lety jak kdo chtěl s tím co si přivezl – RC házedla, akrobaty, velké větroně. Odpoledne svahování na kopci Kozly-Čičov, protože směr větru nám neumožňoval využít kopec Ranou. V pátek přišlo počasí troufám si nazvat „pětileté“, kdy combaty létaly vodorovně rychlostí cca 80km/h a při ostrém přitažení letěly kolmo cca 20m. Žádný problém …Souboje bez rukavic a opravdu natvrdo. Kdo neviděl neuvěří. Je potřeba pochválit Mirka Řezníčka za to, jak velmi dobře a celkem s jistotou vodil svého combata. Jen soubojům se poněkud vyhýbal. A smeknout je potřeba i před Petrem Tomancem. Nejen že v 75 letech vylezl na kopec, ale i zdatně létal se zapůjčeným strojem.
V sobotu proběhla Písečná, ale vítr si z nás dělal srandu- Létání nic moc, ale každý den není posvícení. Večer po vyhodnocení velkých plachtařů se nám podařilo nalézt na učebně Gagarinovo křeslo …. Víc neprozradím foto napoví. Neděle – poslední den našeho pobytu, ráno každý z nás pár startů a následovalo co nemá nikdo rád – úklid, balení a nakládání všeho vybavení. Odjezd k „Voříškovi“ na oběd a cesta domů. Okolo šesté hodiny odpoledne jsme dorazili do Varnsdorfu.
Ještě k stravování: snídaně a večeře v režii mistra Řezníčka znamenaly spokojenost. Obědy „U Voříšků“ v Dobroměřicích byly výborné, sobota /neděle v restauraci „U Kaisrů“, porce k nesnězení, chuťově báseň a to pivo! Třešínka na dortu – po obědě nás Vořech svezl ve svém novém voze Ford Explorer – 2tuny, 480 koní. Po startu nás to řádně přimáčklo do sedáků a po cca 800 m na tacháči 200 km/h. Spotřebu raději neuvádím, slabší povahy by mohly kolabovat. Bylo to fakt zajímavé – děkujeme.
Co říci na závěrem? Kdo nejel, rozhodně pochybil. Atmosféra výborná, létání skvělé. Čtyři dny utekly jako voda a už se těšíme na 3. ročník, který bude v malinko jiné termínu. Předesílám, že počet účastníků bude limitován.
Vrtule natočit, letu zdar a combatu zvlášť.
Jarda krejčí a kolegové …. Vzduchem chlazení blázni z Varnsdorfského klubu