Už po skončení loňského turnusu jsme se s Petrem Blaschkou dohodli, že letošní tábor upravíme tak, aby se nám děti co nejvíce potkaly a taky abychom se my dva, jakožto hlavní vedoucí, sešli v jednom termínu. Předchozí roky jsme měli každý jeden týden a střídali jsme se. Nebylo to optimální a i některé děti se míjely podle toho, který týden na táboře byly.
Letošní soustředění bylo zarezervováno opět na dva týdny, ale děti jsme směřovaly pouze na 1. týden. Týden druhý tak měli dospěláci z našeho klubu jen pro sebe. Tradiční přípravy byly u nás i ve Vilémově hotové, stačilo naložit do aut a 13. 8. 2023 odpoledne vyrazit na letiště. S varnsdorfskými věcmi mi pomáhal vedoucí kroužku Standa Rudínský a na Ranou nám věci odvezl Jaromír Cimpl, těsně před odjezdem na dovolenou. Okolo 16. hodiny jsme byli na Rané a krátce po nás začali přijíždět rodiče s dětmi. Na letošní ročník se jich nakonec sešlo 12. 3 vilémovští, 7 varnsdorfských a 2 mimo klub.
Stavba stanů proběhla bez problémů, tak děláme to už několik let a i kluci mají natrénováno, kde bylo potřeba pomohli rodiče nebo my vedoucí. Do večera bylo všechno postaveno, dílna vybalená a klubovna se tak proměnila v naše pracoviště na nejbližších 14 dní. Večer jsme udělali mítink, kdy jsme si řekli všechno důležité a co nás čeká. Plán jsme měli, ale jak se na konci ukázalo, ne všechno jsme stihli. První model, který jsme se rozhodli postavit, bylo vystřelovadlo, se kterým kluci museli absolvovat i soutěž. Body z ní se pak započítávaly do celotáborové soutěže.
V pondělí jsme tak začali stavbou vystřelovadel, ale také byly naplánované soutěže. Měli jsme v plánu každý den uspořádat dvě soutěže, které se již tradičně započítávaly do celotáborových bodů. Ve fázi příprav soutěží na plno zabodoval Petr Blaschka, který inspirován některými televizními soutěžemi, připravil hodně nových úkolů a u některých z nich se děti docela zapotily.
V pondělí děti plnily úkoly v soutěžích Slepec a Domino. Zatímco ve slepci musel jeden navigovat toho druhého, který měl zavázané oči a musel podle slovní navigace projít určenou trasu a nasbírat předměty, u Domina musel každý sám postavit z dominových kostek nakreslenou trasu a pak také všechny kostky dominovým efektem shodit. Oříškem se ukázala navigace, kde si děti pletly pravou a levou stranu, dávaly příkazy, který ten „slepý“ nechápal, nebo dělal úplně jinak. Pracovní i soutěžní nasazení bylo každý den přerušeno ve 12:45 odjezdem na oběd do místní hospůdky a následujícím poledním klidem, kdy si děti mohly vyfasovat své mobily a mohly si zalézt do stanů a odpočívat. Jak teploty stoupaly trávily nakonec polední klid častěji u bazénu, samozřejmě pod dohledem někoho z nás dospělých. Po večeři, která byla objednána na 18:00 a na kterou jsme rovněž jezdili do hospůdky na Rané, jsme všichni pokračovali v rozdělané činnosti, ale nejčastěji se létalo, protože polevovala denní vedra.
V úterý ráno na snídani jsme po pondělní dohodě a naplánování vyhlásili nejen kdo má ten den službu s úklidem, ale také jaký je program dne. Měli jsme v plánu dokončit vystřelovadla a připravili další dvě soutěže. Ani tento den to děti neměly jednoduché a v soutěžích Nošení vody a Šrouby a matice musely ukázat svou šikovnost. Prvním úkolem bylo pouze ústy a za pomocí brčka nasát do pusy co nejvíce vody a tu po krátké trase přenést a nalít do připravených vtipně sestavených trubek tak, aby po naplnění vodou na jejím konci voda vytlačila ping-pongový míček. Po prvotním testování jsme ale usoudili, že potřebný objem vody bude moc veliký a že děti uženeme, což jsme vyřešili jednoduše přidáním dalších, nejprve druhého, pak ale i třetího pingpongáče, až jsme byli s náročností spokojeni. Co se ale rozpoutalo po odstartování první dvojice jsme sami netušili. Každý z kluků si našel svůj způsob, jak a kolik vody do úst nasát, ale hlavně jak ji donést co nejvíce pro naplnění trubic. Někteří vodu polykali a nedonesli vůbec nic , jiným voda tekla všude, jen ne do připravených trubic a vzájemný řev smíchu to všem ještě stěžoval. Všichni soutěž ale nakonec zvládli a na svůj míček dosáhli. Druhá soutěž byla naopak na manuální zručnost, kde zadáním bylo v připravené krabičce najít odpovídající velikosti matic a ty našroubovat na správné šrouby. Matic bylo samozřejmě připraveno více než šroubů. I tady se někteří zapotili. Mezi soutěžemi se stále stavělo a kdo měl hotovo mohl večer zalétávat.
Panující vedra nás přiměla vymyslet nejvhodnější termín tradičního běhu na Ranou. Nakonec jsme se shodli, že středa hned ráno bude to ono. A klaplo to. Teplota 25°C, oproti odpoledním 32°C, byla rozhodně snesitelnější. Byli jsme v očekávání, jaký nejrychlejší čas bude letos zaznamenán. Jako první vyrazily hlídky, které se rozmístili po trase, a krátce po jejich ohlášení jsem mohl na trať vpustit první soutěžící a v rozestupu 2 min pak další běžce. Jako poslední vyrazili někteří dospěláci, kteří se chtěli výstupu také zúčastnit. Středeční polední klid všichni přivítali. Po obědě a stavbě na dílně jsme se připravili na soutěž postavených vystřelovadel. Soutěž jsme nakonec uspořádali až navečer kvůli stále panujícím vedrům. Všechna děcka odlétala 10 soutěžních letů a do zápalu létání se nakonec postupně přidali i dospěláci. Létalo se až do tmy a z plochy nás vyhnalo až nemožné dohledávání modelů, které už prostě ve tmě nebylo vidět.
Ve čtvrtek po snídani, kterou nám naprosto spolehlivě po celý pobyt zajišťuje Mirek Řezníček, pokračovali všichni v naplánované činnosti. Modelařina se již vydala odlišnými směry podle klubů, a kdo co měl pro děti dál připravené. Kluci stavěli házedla pro kruhový hod, opravovali poškozené modely, potahovali A3, zkrátka co bylo potřeba, nebo bylo v plánu. Po všechny dny jsem s těmi, kdo měli zájem, chodil létat s RC modely. Měl jsem připravené dva. Jednoduchý motorový model STEP-ONE a RESky, které jsme dostali v rámci podpory mládeže ze SMČR. Nejčastěji jsme létali se STEP-ONEm, kterého kluci rychle dostali do ruky. Je to hodné a povedené ero a ti, co s námi létali pravidelně, ho na konci tábora řídili samostatně. S RESkou doplněnou o motor jsme pak trénovali bezmotorový let a přistání. Vybraní kluci pilně trénovali na blížící se MČR mládeže. Byli to především Vilémovští, protože varnsdorfští kluci se letos nekvalifikovali. Čtvrtečními soutěžemi bylo Zatloukání hřebíků na čas a Drát. I u hřebíků jsme všichni pobavili. Varianty zatloukání hřebíků, které někteří kluci vymysleli, byly „úžasné“ a opravdu zábavné. Klid a rozvahu chtěla naopak soutěž Drát, kde bylo úkolem kovovým očkem projít trasu z naohýbaného drátu a to bez doteku . Jakýkoliv dotek byl signalizován světelně i zvukově a byly za to přičítány trestné minuty.
Páteční den začal stejně jako ostatní, tedy rozcvičkou a ranní hygienou. Posilněni chutnou a vydatnou snídaní jsme se těšili na střelecký den. V plánu, kromě modelařiny, byla střelba ze vzduchovky a po obědě střelba z luku. Protože střelba ze vzduchovky na terč klukům moc nešla, improvizovali jsme a přidali jsme plechovky, do kterých se měli trefit. To už byla jiná a bylo vidět, že to kluky bavilo víc než jen terče. Posilněný touhle zkušeností jsem připravoval odpolední lukostřelbu doplněnou o střelbu do nafouknutých balónků. Lukostřelba šla klukům lépe a balonky tak byly pro zpestření. Podvečerní létáním se vším, kdo co měl, od volňásků po RC, jsme zakončili páteční den.
Sobotní, opět parný, den pro nás jako vždy znamenal dokončit vše rozdělané a připravit se na balení. Byli jsme ale rozhodnuti stihnout ještě soutěž Okapy. Rozestavěli jsme trasu, dva nejmenší kluci si vybrali své týmy a pak už se honil míček v okapech. Kluci tuhle soutěž znají a tak věděli, že je za každý spadlý míček čeká 10 dřepů. Rozhodovala pečlivost a přesnost načasování. V opačném případě musely týmy dřepovat. Sobota je pro nás vedoucí také posledním dnem, kdy musíme uzavřít všechny táborové body a připravit vyhodnocení celotáborové soutěže. Ne jinak tomu bylo i tentokrát. Dopsat, spočítat body, udělat pořadí, připravit ceny. Současně s celotáborovou soutěží vyhodnocujeme samostatně i běh na Ranou, za který dostanou všichni účastníci pamětní medaili a vyhodnocená byla i soutěž vystřelovadel. K vyhlášení výsledků celotáborové soutěže jsme se nakonec dostali až za tmy.
Neděle, stejně jako sobota, je osvobozena od ranní rozcvičky, znamená ale poslední den pobytu a tedy nutnost vše sbalit a připravit k odjezdu. Starší kluci se tak střídali v úklidu svých pracovišť a bourání stanů, ti mladší si uklidili na dílně a s balením věcí a stanů jim pomáhali rodiče. Mezi 12. a 13. hodinou odjely poslední děti. My s Petrem Blaschkou jsme si dobalili poslední věci a každý z nás se svou oblíbenou cestou vydali k domovu.
Fotografie z průběhu celého soustředění najdete ZDE.
Miroslav Procházka, vedoucí tábora